Štěstí v loterii se na Toana usmálo rovnou dvakrát. A to mu bylo teprve 15 let. Jenže peníze naplnily jeho život neštěstím. Nejdříve sice přišly bujaré večírky, brzy však následovaly drogy, ztráta končetiny a nakonec pobyt ve vězení. Teď muž nemá skoro nic, ale na rozdíl od doby, kdy měl na první pohled všechno, je prý podle svých slov skutečně šťastný.
„Kdybych nevyhrál v loterii, pořád bych měl levou rukou a nebyl bych deset let závislý na drogách,“ přiznal v jednom z rozhovorů. Momentálně je mu 65 let a každý den brzy zrána chodí do parku, aby zde meditoval, běhal nebo trénoval stojku na své jediné ruce.
Život se s Toanem nikdy nemazlil. Společně se sedmi sourozenci vyrostl v malé chatrči a jediným zdrojem rodinného přijmu byl stánek s potravinami. Dokončil jen základní vzdělání a okamžitě začal pracovat se svými rodiči. Tou dobou byly lístky do loterie, které ve stánku společně s dalším zbožím prodávali, poměrně levné, a tak si i oni občas nějaký pořídili.
V roce 1970 se Toanovi podařilo vyhrát jackpot a dvě ceny útěchy, celkově v hodnotě 3 milionů vietnamských dongů. Místo toho, aby je investoval do své budoucnosti, začal pro své kamarády pořádat jednu party za druhou. „Říkali mi, že jsem jejich starší brácha. Takže jsem se o ně musel postarat a půjčovat jim peníze,“ vzpomínal výherce na bujaré období.
Jen co mu peníze o pár měsíců později začaly docházet, odnesl si svou druhou výhru, tentokrát v hodně 4 milionů. Jeho rodina použila jeden z nich na rozšíření svého pozemku a výstavbu většího domu, zbytek peněz si však užíval výherce.
Při jedné party přičichl ke kokainu. Tehdy netušil, co všechno s sebou drogy přinášejí, a netrvalo dlouho, než se stal závislý. Když mu bylo osmnáct, porodila mu tehdejší přítelkyně jejich syna. Rodinná idylka se ale nekonala. Mladíkova závislost byla stále silnější a o dva roky později mu navíc došly veškeré peníze.
Aby pokryl své výdaje, začal krást. Při jednom z vloupání byl dopaden, zadržen a při pozdějším pokusu o útěk z vězení střelen do levé ruky. Jakmile se jeho žena o incidentu dozvěděla, rozhodla se i se synem odejít. „Vrátil jsem se domů bez ruky a zjistil, že moje žena a syn jsou pryč. Jedinou mou útěchou byly drogy,“ nerad vzpomíná na návrat z vězení Toan.
Žil pod mostem a žebral o zrnka rýže, která pak prodával místním restauracím, aby si mohl koupit alespoň nějaké drogy. Ve věku 31 let bral tři dávky denně a vypadal prý jako zrůda. Při pohřbu jednoho z jeho drogově závislých přátel začal přemýšlet nad tím, že brzy nejspíš skončí stejně. „Chtěl jsem žít, a to znamenalo vzdát se drog,“ uvědomil si.
Na měsíc se zavřel v jedné místnosti, překonal všechny abstinenční syndromy a našel si novou práci. V roce 1998 se znovu oženil a s manželkou vychovávají dceru a syna. Přestože žije skromným životem a nemá příliš peněz, cítí se prý skutečně šťastný.
Autor fotografie: VnExpress/Diep Phan.
